Poprvé v historii se do české legislativy dostane jednotná jízdenka pro železniční dopravce. Zavedení takzvaného systému národního tarifu dnes schválila vláda v rámci balíčku změn v drážních zákonech.

Jde konkrétně o nový paragraf zákona o veřejných službách v přepravě cestujících, který dopravcům ukládá uznávat jednotný tarif. Opatření se týká jen dopravců, kteří jezdí na základě smlouvy o veřejných službách, zjednodušeno řečeno jezdících za peníze krajů či státu. Komerční dopravci se mohou připojit dobrovolně.

Ministerstvo dopravy o zavedení jednotného tarifu rozhodlo už dříve, před několika týdny podepsalo se státním podnikem Cendis i smlouvu na jeho postupné zavádění. Pro jistotu si systém jednotného tarifu nechalo ukotvit ještě v zákoně. Ten ještě musí projít Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Nečeká se ale zásadní komplikace. Jednotná jízdenka má usnadnit soutěžení přepravních výkonů na železnici. 

Jednotný tarif umožní cestování na jednu jízdenku po Česku s více dopravci. Původně měl začít platit už v prosinci příštího roku, vzhledem k prodlevám s podpisem smlouvy ale projekt nabral roční zpoždění. Za vybudování systému a čtyřletý provoz zaplatí stát 255 milionů korun. „V první fázi půjde o systém, který bude připraven plně na vlaky, postupně by se mohl rozšířit i na integrované dopravní systémy a linkové autobusy,“ řekl Václav Henzl, který má přípravu projektu v Cendisu na starosti.

Nad projektem se v Cendisu sešla trojice manažerů, která má s dopravou a informačními systémy v dopravě bohaté zkušenosti: Jan Paroubek působil dříve v Českých drahách a stál u rozjezdu RegioJetu i Leo Expressu, Petr Moravec vedl v Česku autobusovou divizi Veolie a Abellio a byl i náměstkem generálního ředitele ČD, Václav Henzl působil jako IT ředitel v holdingu Student Agency a Leo Expresu.

Oficiální název projektu Systém jednotného tarifu nechtějí v Cendisu pro zákazníky příliš používat, existuje návrh kratšího názvu, který však zatím není ze strany ministerstva dopravy schválen. Nový systém má fungovat hlavně na kilometrické bázi. Jeho předností má být především flexibilita v cestování, z čehož ovšem také vyplývá, že nemusí být vždy cenově nejvýhodnější. Dopravci budou moci i nadále poskytovat své obchodní slevy, které však bývají často vázány na konkrétní spoj nebo konkrétní relaci. Inspirací pro autory je mimo jiné švýcarský model jednotného tarifu.

Dopravci budou jednotný tarif uznávat na základě takzvané přístupové smlouvy s ministerstvem dopravy. Její uzavření bude ze zákona povinné pro ty dopravce, kteří budou jezdit na základě nově vysoutěžené objednávky státu nebo krajů. V ostatních případech se dopravci mohou připojit k systému dobrovolně.

Absence jednotného jízdného bývá často kritizována jako jeden z důvodů, proč v Česku neběží tolik soutěží na dopravce pro závazkové vlaky. S rostoucím počtem vysoutěžených dopravců i připojených integrovaných systémů pak bude význam jednotného tarifu a jeho využití na trhu stoupat.

Zajímavější bude pro časté cestující možnost koupě obdoby celosíťového předplatného, jako je dnes u Českých drah IN100. Jeho využití s koncem ČD na některých tratích klesá, nová síťová jízdenka by měla platit u všech dopravců. Cendis počítá, že cena bude zhruba 25 tisíc korun za rok. Kromě toho systém nabídne nejrůznější další varianty časových i traťových jízdenek.

Pro použití jednotného tarifu nebude nutná speciální karta, systém bude umět pracovat s jakýmikoliv bezkontaktními kartami typu NFC, které jsou dnes běžně používány a s jejichž zapojením bude jejich provozovatel souhlasit. Cendis bude mít mimo jiné na starost i rozdělení tržeb z jízdenek mezi zúčastněné dopravce.

Nově přidaná část zákona, kterou dnes schválila vláda

(1) Dopravce je při provozování veřejné drážní osobní dopravy na dráze celostátní nebo regionální na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících povinen umožnit využití jím poskytovaných přepravních služeb na základě jednotného jízdního dokladu. Využití přepravních služeb na základě jednotného jízdního dokladu může dopravce umožnit i při provozování jiné veřejné drážní osobní dopravy na dráze celostátní nebo regionální nebo při poskytování integrovaných veřejných služeb.
(2) Ceny jízdného pro přepravní služby podle odstavce 1 a ceny dalších souvisejících služeb se sjednávají v souladu s cenovými předpisy14). Jednotným jízdním dokladem se prokazuje úhrada jízdného a cen souvisejících služeb podle věty první. Přepravní služby podle odstavce 1 poskytují dopravci za podmínek sjednaných s Ministerstvem dopravy.
(3) Prodej jednotného jízdního dokladu zajišťuje každý dopravce provozující veřejnou drážní osobní dopravu na dráze celostátní nebo regionální umožňující využití přepravních služeb podle odstavce 1.
(4) Prodej jednotného jízdního dokladu a zúčtování příjmů z tohoto prodeje se provádí prostřednictvím informačního systému jednotných jízdních dokladů, který je informačním systémem veřejné správy spravovaným Ministerstvem dopravy.
(5) V informačním systému jednotných jízdních dokladů jsou vedeny údaje o
a) dopravcích, kteří umožňují přepravu na základě jednotného jízdního dokladu, kterými jsou obchodní firma, název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení, adresa sídla a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno,
b) přepravních službách, které je možné využít na základě jednotného jízdního dokladu,
c) výši jízdného, cenách dalších souvisejících služeb a podmínkách užití přepravních služeb na základě jednotného jízdního dokladu,
d) obchodních místech, ve kterých je zajištěn prodej jednotného jízdního dokladu,
e) objednateli, organizátorovi nebo jiné osobě zajišťující organizaci integrovaných veřejných služeb, kterými jsou obchodní firma, název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení, adresa sídla a identifikační číslo osoby, bylo-li jí přiděleno, a o jí zajišťovaném dopravním systému,
f) cestujících poskytnuté při zakoupení jednotného jízdního dokladu, jimiž mohou být jméno, popřípadě jména, a příjmení, doručovací adresa, datum narození, fotografie, druh a číslo osobního dokladu a kontaktní údaje,
g) kupujících jednotného jízdního dokladu poskytnuté při jeho zakoupení, jimiž mohou být obchodní firma, název nebo jméno, popřípadě jména, příjmení, adresa sídla, doručovací adresa, bankovní spojení a kontaktní údaje,
h) jízdném a cenách souvisejících služeb uhrazených na základě jednotného jízdního dokladu,
i) vydaných jednotných jízdních dokladech a přepravních službách poskytnutých na jejich základě,
j) právech uplatněných z přepravní smlouvy.
(6) Údaje podle odstavce 5 písm. f) a g) se uchovávají po dobu 12 měsíců od ukončení platnosti jednotného jízdního dokladu, případně po dobu delší, je-li to nezbytné v případě uplatnění práv z přepravní smlouvy.
(7) Náležitosti jednotného jízdního dokladu a způsob prodeje jednotného jízdního dokladu stanoví prováděcí právní předpis.

Dalším legislativním změnám na železnici, které dnes schválila vláda, se budeme postupně věnovat. 

Tagy Cendis jednotná jízdenka jednotný tarif Ministerstvo dopravy systém národního jednotného tarifu zákon o veřejných službách v přepravě cestujících

90 komentářů