Se železnicí neměl Petr Pěnička dlouho nic společného. Nad nádražím od dětství vyrůstal, vlaky využíval jen jako běžný cestující. Na ČVUT vystudoval obor konstrukce a dopravní stavby, kde se problematice navrhování železničních staveb několik semestrů věnoval, ale v profesním životě se jí již nadále nezabýval. Až o mnoho let později založil a vedl Spolek železniční historie Martinice v Krkonoších, kterému se podařilo v roce 2016 dosáhnout záchrany železniční stanice Martinice v Krkonoších a jejich unikátních mechanických návěstidel. Nádraží v obci na pomezí Libereckého a Královéhradeckého kraje bylo zapsáno do seznamu kulturních památek. Ve spolku dále plánují, jak zachránit nevyužívané objekty ve stanici, ale také malá nádraží podél trati do Rokytnice nad Jizerou.

Co bylo u vás prvotním impulsem pro založení spolku?
Byla to velká náhoda v dobách, kdy jsem byl v Martinicích radním. Kolega z práce mi často říkával, jakou máme unikátní památku na nádraží a ať ji necháme zapsat mezi kulturní památky nebo rovnou do UNESCO. Pak jsem nádraží v roce 2011 přihlásil do soutěže o Nejkrásnější nádraží. Po překvapivém umístění mezi finalisty jsem byl pozván na vyhlašování výsledků v Senátu ČR. Tam jsem pochopil, že stanice je mezi fanoušky železnice asi celkem známá a odborníky na železniční historii oceňovaná. Já to nikdy jako místní nevnímal. Všude jinde mechanická návěstidla mizela, tady zatím zůstávala. Ještě jich je po republice relativně dost, u nás ale nebyla žádná zásadní modernizace a je vše v téměř v původním stavu. Uvědomil jsem si, že nádražní budova, která má dnes už 150 let, je v podstatě jedním z nejstarších domů v celé obci a že by bylo dobré ji chránit. V té době nám také tehdejší Správa železniční dopravní cesty napsala, že nám zruší přejezd. To byl poslední impuls pro to něco udělat.

Zůstal přejezd?
Oficiálně je zrušený, ale závory a celá mechanika zůstaly na svém místě. Je to pěkný nostalgický prvek. Byl by i funční, jenže klika z ovládací skříně je sundaná, závory se tak nedají ovládat.

SŽDC velmi usilovala o to, aby se nádraží nestalo kulturní památkou. Jak se proměnily vaše vztahy?
Odpor proti záchraně mechanik byl velmi silný. Snaha o památkovou ochranu započala v době, kdy se plánovala revitalizace celé trati a toto samozřejmě byla komplikace. Dokonce se jednu dobu vymýšlela i přeložka stanice, že by se nádraží prostě objelo. V posledních letech mi ale přijde vztah Správy železnic k budově už výrazně lepší. Myslím, že se už smířili s tím, že tu mechaniky zůstanou. Dokonce řadu z nich už repasovali. Plánují rekonstrukci budovy, měli jsme v poslední době i několik schůzek ohledně trati do Rokytnice.

Na trati se plánuje dálkové řízení, jak do toho zapadnou mechanická návěstidla?
Mechanická zůstanou, nová světelná dálkově řízená návěstidla budou před a za stanicí. Z původních mechanik se stanou cestová návěstidla a zůstanou zcela funkční, ovládaná staničním personálem. V kolejišti stanici ještě přibudou počítače náprav.

Ze kdy jsou návěstidla v Martinicích?
Elektromechanické zabezpěčení se začalo stavět hned po válce, kunčické zhlaví bylo uvedeno do provozu v prosinci roku 1946 a roztocké bylo dokončeno v červnu roku 1948.

Umí ještě strojvedoucí mechanická návěstidla?
To se snad nepřestane učit. Je to přece jedna důležitá vývojová etapa železničního návěštění a není na nich ještě nic složitého proti současným kombinacím na světelných návěstidlech. Ale i to nám vyčítali, že v předpisu musí zůstat vše o mechanikách, dokud budou Martinice.

Čím si vysvětlujete, že zde mechanická návěstidla zůstala tak dlouho?
Nikdo přesně neví, proč se tak stalo. Myslím, že hlavním důvodem je naše poloha. Nejsme na hlavní trati, jsme na hranici krajů, vždy jsme byli. Když byly Sudety, byli jsme také na hranici – poslední výspa protektorátu. A tak jsme byli prostě na okraji všech zájmů. A také tu nebydlí nikdo významný, kdo by investice prosazoval.

Co následovalo po vyhlášení kulturní památkou?
Nechtěli jsme, aby to byla mrtvá budova, kde se nebude nic dít. Snaha o prohlášení stanice kulturní památkou měla druhý plán, který je zakotven ve stanovách spolku. I proto jsme si od SŽ pronajali ve stanici prostor pro vybudování malého muzea. K tomu pak přibyla ještě naučná stezka. Chtěli jsme, aby památka sloužila i pro vzdělávání lidí. Ukazovat jim, co naši předkové dokázali a co se tu zachovalo.

Naučná stezka má necelé dva kilometry, co na ní ukazujete?
Snažíme se představit historii nádraží, železniční trati i samotné obce. Jak jednotlivá zařízení fungují nebo fungovala a k čemu sloužily dnes již dráhou nevyužívané budovy. Trasa vede v bezpečné vzdálenosti od kolejiště a přitom je vše pěkně vidět. Panely mají netradiční tvar od architekta Karla Hájka. Pomohl nám s řešením dalších částí zde na nádraží, pomáhá nám s využitím budov na lokálce mezi Martinicemi a Rokytnicí. Řeší pro nás například i budovu vodárny, kde bychom chtěli udělat expozici železničního vodárenství. Parní lokomotivy by se tu jednou mohly zbrojit z funkční vodárny.

Jak to vypadá s provozem parních lokomotiv na trati do Rokytnice?
Už poslední roky tu jezdí poměrně často, v poslední době se ale mluví i o tom, že by se tu zavedl pravidelný sezónní parní provoz. Na této myšlence spolupracujeme s Libereckým krajem, svazkem obcí Krkonoše a Klubem přátel železnic Českého ráje z Turnova.

Jaké plány s tratí do Rokytnice máte?
Rádi bychom zabránili plánu, který tu byl, tedy zbourat některé nevyužívané objekty. Letos v létě se docela pohnuly ledy a Správa železnic jednala se svazkem obcí a měst Krkonoše o možném využití. Snažíme se u těch jednání být a vymýšlet i obcím a městům, co by s budovami mohlo být. Starostové podél trati mají jasný zájem zachovat trať a budovy v původním stavu. Sami bychom neměli sílu plány prosadit.

V jaké formě by měla záchrana probíhat?
Řešíme založení obecně prospěšné společnosti, kde by byly obce na trati a ideálně i Liberecký kraj. Ta by měla na starosti péči o tuto trať z pohledu dalšího rozvoje.

Znamená to i nádraží koupit?
Ne. Správa železnic nám deklarovala, že pokud bude jasný zájem, tak opraví trať a budovy podle plánů svazku a pak by společnosti budovy pronajala.

Plánujete na trati vybudovat i pobočku muzea?
Nabízí se něco takového v Horní Sytové. Mohli bychom tam vybudovat expozici malého nádraží s možností občerstvení. U dalších budov se často nabízí trvalého bydlení nebo ubytování.

V plánu oprav je i samotné martinické nádraží, co tu bude?
Aktuálně nám Správa železnic nabízí volné prostory, abychom se mohli dál rozvinout. Rádi bychom tu měli modelářský sál nebo větší expozici elektromechanických návěstidel. Mohli bychom tu lépe ukazovat, jak celá technologie funguje. Zvažujeme i využití sklepů a půdy, kde bychom měli rádi konferenční sál. Definitivní rozhodnutí ale ještě nepadlo. A mluvil jsem o vodárně, láká nás také strážní domek Českých drah, který je v podstatě ve fázi rozkladu.

Nemáte obavy, že proměna stanice přinese modrá zábradlí a nové peróny?
Památkově chráněný je i reliéf kolejiště, takže Stará Paka se z nádraží určitě nestane.

Ve velmi žalostném stavu je například nádraží v Rokytnici, co by s ním mohlo být?
Starosta města má poměrně jasné představy ho využít například pro rekreaci. Místo je to velmi pěkné, i když trošku poškozené za poslední desítky let skládkou stavebního odpadu. Je to skvělá lokace přímo u Jizery, přes řeku je kemp. Tam si to o využití na cestovní ruch přímo říká. Mluví se třeba o muzeu horské služby.

Neláká vás cesta, kterou se vydali na Osoblažce? Tedy i odkupem budov a jejími opravami?
Jednali jsme s nimi a je to pěkný model. Oni jsou ale jinde, mají jiný přístup k dotacím, protože žijí v ekonomicky vyloučeném regionu. To rozhodně není případ turisticky prosperujících Krkonoš. Ale nabízí se tu samozřejmě možnost spolupráce s Polskem při plánech na prodloužení tratě z Rokytnice do Harrachova a vybudování železničního okruhu kolem Krkonoš.

Takové plány měl již hrabě Harrach při vzniku tratě do Rokytnice, v posledním roce se o nich začalo opět mluvit. Je to vůbec reálné?

Harrach chtěl trať do Kořenova, teď je na stole jiná verze s tunelem z Rokytnice do Harrachova. Pokud chceme, aby se tu pořádně obnovila veřejná doprava, bereme to jako jediné řešení. Vím, že to bude stát spousty peněz, ale je potřeba mít vizi, jak region dál rozvíjet. Ta stavba tu pak bude sloužit stovky let. Ve chvíli, kdy se otevře dálnice z Polska okolo Žacléře, lze očekávat celkově růst přílivu turistů do Krkonoš a je potřeba je rozvést po celém regionu, ideálně bez aut.

 

Tagy Doporučeno mechanická návěstidla Petr Pěnička rozhovory na konec roku Spolek železniční historie Martinice

210 komentářů