České dráhy zúží park historických vozidel, desítky jich nabídnou k prodeji
Péče o historická vozidla je břemenem, které České dráhy znevýhodňuje vůči nízkonákladové konkurenci. Takový náhled prezentovalo vedení Českých drah minulý
Péče o historická vozidla je břemenem, které České dráhy znevýhodňuje vůči nízkonákladové konkurenci. Takový náhled prezentovalo vedení Českých drah minulý týden při podpisu memoranda o spolupráci s Nadací Okřídlené kolo.
„Historie si vážíme, ale jsme konfrontování s otevíráním trhu a musíme tuto věc řešit,“ řekl člen představenstva odpovědný za techniku a majetek Miroslav Kupec. Řešení spatřuje v kombinaci dvou věcí: zúžení historického vozového parku a státního příspěvku na péči o drážní minulost.
To první už dostal za úkol přednosta Depa historických vozidel v Lužné u Rakovníka Miroslav Kothera. V péči má zhruba 470 vozidel, desítky jich půjdou do prodeje. „Budeme redukovat počet na nějakou únosnou mez. Pokud máme od jednoho typu více vozidel, nabídneme je v první řadě Národnímu technickému muzeu, případně spolkům a dalším zájemcům,“ řekl Kupec.
Cena ale nebude symbolická, musí ji určit znalec. Technické muzeum už projevilo zájem o zhruba 70 kousků. Vychází přitom ze svého akvizičního seznamu, který vznikl už v roce 2006 a postupně se mění. Otázka je, kolik prostředků (a na kolik vozidel) bude muzeum na nákupy mít. Zájem má především o motorové a elektrické hnací vozy (například Sergeje nebo Brejlovce) nebo vagony osobní i nákladní. O velkou část z nich už se přitom NTM stará v chomutovském depozitáři, ačkoliv patří drahám. Vozy by se tak nemusely po změně majitele přemisťovat.
Šrotace je podle Kupce až poslední možnost.
Odstrojený Kafemlejnek 310.076 v muzeu v Lužné u Rakovníka.
Autor: Zdopravy.cz/Jan Šindelář
Pokud jde o financování, tratí České dráhy na péči a provozu historické flotily desítky milionů korun ročně. „Musíme tuhle část naší činnosti zprůhlednit a řešit s akcionářem, aby se na ní podílel nějakou kompenzací,“ doplnil Kupec. Za rok 2017 budou mít dráhy přesně vyčíslené náklady, následně tuto částku budou žádat po ministerstvu dopravy.
Jistotu pravidelného příspěvku od státu ale dráhy zdaleka nemají. „Uvedené náklady v souladu s unijním právem nelze započítat do nákladů na veřejné služby v přepravě cestujících, i když není vyloučeno, že mohou být financovány jiným způsobem, například v rámci samotného programu, v rámci ochrany kulturního dědictví a podobně,“ uvedl mluvčí ministerstva Zdeněk Neusar.
Podle Martina Vavrečky, předsedy správní rady Nadace Okřídlené kolo, která shání peníze na renovace starých vozidel, obecně chybí státu koncepce pro přístup k železničnímu dědictví. Roztříštěnost a nákladnost péče může podle něj vést až k nenávratnému zmizení některých cenných kousků. I Vavrečka souhlasí s tím, že finanční zátěž nemohou nést výhradně České dráhy.