S postupným otevíráním jihočeských úseků dálnice D3 nabývá stále ostřejších obrysů jedna velká dálniční absurdita. A také řidičské dilema. Silniční spojení mezi Prahou a Českými Budějovicemi sice dohromady nabízí přes sto kilometrů dálnice (při započtení D1 do Mirošovic ještě víc), je ale rozděleno vedví mezi D4 a D3.

Zatímco první ulehčí cestu u Prahy, druhá v jižních Čechách. Ani jedna přitom nemá naději na brzké dobudování na opačném konci. Řidiči se tak musejí před cestou na jih rozhodnout, zda risknou často ucpaný úsek silnice I/3 u Benešova a pak si před Táborem oddychnou na D3 nebo využijí z Prahy D4 a pak se povlečou za kamionem někde mezi Příbramí, Pískem a Budějovicemi. Při jízdě z jihu na sever se zase vesměs rozhodují podle toho, jestli jedou v nadsázce řečeno spíše na Barrandov nebo spíše na Spořilov.

Všichni by si přitom nejspíš luxus výběru ze dvou dálnic odpustili a spokojili se pro začátek s dálnicí jedinou, pokud by vedla souvisle od Prahy až k Budějovicím. Toho se ale dlouho nedočkáme. Víra ve zbudování D3 přes Posázaví se jeví stejně bláhová, jako víra ve financování D4 od Příbrami k Písku soukromými penězi v rámci plánovaného projektu PPP. Od Písku na jih se navíc s žádnou dálnicí nepočítá.

Zřejmě i naše děti tak budou muset při cestě do Alp nebo k moři volit mezi Příbramí a Benešovem. A pak je tu třetí možnost, totiž střihnout to z jedné dálnice na druhou přes Prčici.

[yop_poll id=“2″]

Tagy D3 D4 glosa

4 komentáře