Z Šachového vlaku, den první: Dva Nizozemci, dvě prohry. Vlaky jsou v kurzu
Zážitky z Šachového vlaku zaznamenává pro deník Zdopravy.cz předseda představenstva hotelové sítě EA Hotels a vášnivý šachista Josef Bára Sedmička
Zážitky z Šachového vlaku zaznamenává pro deník Zdopravy.cz předseda představenstva hotelové sítě EA Hotels a vášnivý šachista Josef Bára
Sedmička je šťastné číslo i ročník letošního Šachového vlaku. A pak třináctka, číslo údajně nešťastné, navíc pátek. Šachový vlak vyjíždí na svou letošní cestu. Uvidíme, co tato kombinace čísel bude znamenat pro mou hru.
Moje první myšlenka ve vlaku byla zároveň vzpomínkou na první ročník Šachového vlaku ve spojitosti s taxi službami. Snad proto, že jsme včera na radě Asociace hotelů a restaurací hovořili o Airbnb a návazně o Uberu. Trasa tehdy byla Vídeň, Budapešť, Bratislava, Krakov.
Ve Vídni jsme jeli všichni do hotelu taxíky za stejnou cenu. V Budapešti ti nejšťastnější v přepočtu za 10 eur, smolaři zaplatili až 40 eur. Ráno při zpáteční cestě na nádraží jsme viděli, jak taxikáři dávají recepčním provize, nezakrytě, před námi. Něco takového se dělo v Praze z kraje devadesátých let. V Bratislavě žádná auta taxi na nádraží nebyla, volali jsme dva dispečinky, kde se divili, co chceme. „Nevíte, že je neděle?“ Víme a všichni jedeme tramvají. Krakov už si nepamatuji.
Jak asi fungují tato města dnes? S Uberem, pokud tam působí?
Letos se Šachového vlaku účastní 84 hráčů, jedeme do Olomouce, Trenčína, Bratislavy a Lednice. Přijíždím na pražské hlavní nádraží relativně pozdě, stihnu ještě lehkou snídani ve vládním salonku a úvodní instrukce o turnaji od Pavla Matochy, předsedy Pražské šachové společnosti, hlavního organizátora a duchovního otce Šachového vlaku.
V prvním kole hraji s Holanďanem Matthijsem Dijkstrem. Je to ratingově výrazně lepší hráč, ale jeho rating zjišťuji až po partii. Ve věžové koncovce už ztrácím druhého pěšce a vzdávám. Matthijs je vlakový nováček, v České republice je poprvé a říká, že se mu čeština zdá nějaká moc složitá. Uklidňuji ho, že mi ta jeho nizozemština také nepřijde nijak lehká a zasypu ho pár slovy, která jsem se naučil ještě při práci na hotelu, kam jezdilo hodně nizozemských skupin. Goede morgen, alsjeblieft, tot ziens, goede nacht. Sám jsem tedy na svou první cestu do Nizozemska koncem roku vybavený o trochu lépe, než Matthijs na cestu k nám.
Druhá partie opět s Holanďanem, a se stejným výsledkem. Kolega mě uklidňuje, prý abych mohl udělat velký krok vpřed, musím napřed udělat dva kroky vzad. Ještě zmiňuje Mao ce-tunga, ale to je na mě po dvou prohraných partiích moc filozofie a tak jdu raději do jídelního vozu.
V Olomouci jsme krátce po jedné hodině a jedeme do hotelu. Na večeři si vybíráme Top 1 restauraci podle hodnocení na Trip Advisoru, jdeme pěšky na náměstí a po cestě potkáváme Íčko Langoše. Restaurace výborná, obsluha jak ze staré školy. Dostáváme i látkové bryndáky k zavázání přes krk. Číšník na můj nerozhodný pohled reaguje pohotově, přistupuje a sám mi ho váže za krkem. Nevím, snad nevypadám jako někdo, kdo se doteď neumí najíst, aniž by to odneslo oblečení.
Po cestě zpět se zastavuji u Sloupu Nejsvětější Trojice. Opravdu nádhera, mohu u něj stát dlouho. Je fajn, že ho nestavěli za současné legislativy, vyjadřoval by se k tomu kde kdo, a kdo ví, co by z toho vzešlo.
Volá mi kamarád. Říkám, že o víkendu do Říčan nemohu, jsem v Šachovém vlaku. Reaguje, že ty vlaky jsou teď asi v kurzu, slyšel o speciálním vlaku, který převáží v noci MTB cyklisty po České republice s každodenním závodem po cestě. Hledám to na webu, má pravdu.
Vlaky jsou v kurzu. Jsem u toho, můžu jít v klidu spát. Zítra do Trenčína.
Josef Bára