cargo

Strojvedoucí Andy CZ: V noci se jezdí nádherně. Elektrika je splněný sen

Strojvedoucí Andy CZ a jeho splněný sen, elektrická lokomotiva. Archiv Andyho CZStrojvedoucí Andy CZ a jeho splněný sen, elektrická lokomotiva. Archiv Andyho CZ

Mladý strojvedoucí Andy CZ se v poslední době zařadil mezi nejznámější muže ve svém oboru. Ze svých šichet totiž točí

Mladý strojvedoucí Andy CZ se v poslední době zařadil mezi nejznámější muže ve svém oboru. Ze svých šichet totiž točí osvětové (a zábavné) reportáže, které mají statisíce zhlédnutí. Jezdí dva roky a pro ČD Cargo za tu dobu udělal víc než kdejaká reklamní agentura. Nebojí se ale být i kritický. Je strojvedoucím leťákem a čiší z něj mladistvé nadšení i z věcí, ze kterých by jiní mohli být naopak otrávení. „Mě hrozně baví, že nevím, co budu mít za čtyři pět dní za směnu,“ říká v rozhovoru pro deník Zdopravy.cz Andy CZ. Své jméno nechce uvádět v širokou známost (prosíme o respekt i v diskusi), redakce jej ale zná.

Upozornil mě na vás jeden starší strojvedoucí, který říkal, že umíte výborně vysvětlit i složité věci. Neměl jste být spíše učitel? Jak jste se dostal ke dráze?

Já jsem byl vždycky ukecaný a středem pozornosti, to mám asi už od střední školy. Právě na té škole jsme byli celkem zajímavá směs, studovali tam lidé, které železnice vůbec nezajímala, pak tam byli lidé, kteří naopak byli do železnice blázni, a pak nějaký nerozhodnutý střed.

Jaká to byla střední škola?

Střední škola elektrotechniky a strojírenství na Praze 10. Já jsem byl už tehdy rozhodnutý, že toho strojvedoucího chci dělat, ale šotouš jsem zpočátku rozhodně nebyl. Na to tam byly jiné případy. Naopak můj nejlepší kamarád byl přesný opak, šel tam jenom proto, že mu to řekl táta. Nevěděl o železnici nic. Postupem času jsme to ale od těch šotoušů, kteří znali přesně čísla mašin, chytli a stali se z nás taky magoři.

Na střední školu jste šel ale s tím, že chcete být strojvedoucí. Jak to přišlo?

Tuhle touhu jsem měl už od základní školy, když mě táta přihlásil na kroužek železničních modelářů. Tam začala ta láska. Jeden z vedoucích byl strojvedoucí a o své práci nám vyprávěl. Mě to učarovalo a střední škola pro mě byla jasná. Tam jsem začal dělat i první videa.

Po střední škole jste šel hned do kurzu?

Ano. Dva tři měsíce před maturitou přišlo to velké rozhodování. České dráhy byly jasná volba, pořád je to největší zaměstnavatel v oboru a my jsme vyrůstali ještě v době, kdy soukromníci neexistovali. Bardoty, brejlovce, to byla láska. Vzpomínám si, když jsem ve 14 letech viděl poprvé hlavní nádraží v Praze, to bylo neskutečný. Já jsem vyrůstal v Lounech a byl jsem zvyklý na malé nádražíčko s jednou banglí. Každý den jsem chodil tři kilometry pěšky se na to nádraží dívat, tak mi učarovalo. Ale zpět k tomu rozhodování. Dilema mé i spolužáků bylo, jestli cargo nebo osobka.

Proč jste zvolil cargo?

Byla to velká náhoda. Jeden ze spolužáků se kdysi ve vlaku seznámil s cargováckým dispečerem a stali se z nich kamarádi. A on jednou přišel s tím, že nám domluvil pohovor u ČD i u ČD Cargo. Samotnou volbu pak nechal na nás. To bylo na jaře 2016. V partě šesti lidí jsme šli nejdřív na Odstavné nádraží Jih, kde byl nějaký pan ředitel. Ten nás usadil do obrovské místnosti ke kulatému stolu div ne ve smokingu, bylo to velmi škrobené, my jsme se přitom chtěli jen dozvědět podmínky. Prostě se nám tam ta atmosféra nelíbila. A pak jsme šli do toho carga k panu Bohuslavu Dědečkovi, ten si s námi sedl v příjemné pohodě a okouzlil nás. ´Všechno, co vám řekli u ČD, zapomeňte, teď vám řeknu, jak to je doopravdy,‘ začal vyjmenovávat výhody carga.

Jaké má cargo výhody oproti osobní dopravě?

Třeba dlouhé nepřerušované směny. Většinou děláme deseti- až patnáctihodinové směny, což je super. Souhlasím s jedním kolegou, který říkal, že když už si dělá svačinu, tak chce být v práci víc než šest hodin, aby to mělo cenu. Nemáme přerušované směny, nepřespáváme někde na ubytovně. Ráno nastoupím v Libni a večer končím v Libni, žádný bláznoviny.

Ale na mašinu se musíte nějak dostat, tedy jedete někam osobním vlakem.

Určitě, úplně stejně jako kterýkoliv jiný člověk. Ale nástupní místo mám v té Libni, kde se dozvím od strojmistra, co a jak. Od té doby se mi počítá pracovní doba. Je v ní třeba režijní jízda Libeň – Nymburk a v Nymburku se mě ujme místní dispečer a řekne, s čím a kam mám jet.

Mě z těch vašich videí přišlo zajímavé, že třeba ani nevíte, jak ta vaše šichta dopadne. Tedy kde vás přesadí na jiný vlak a pošlou úplně někam jinam, než se původně zamýšlelo.

Je to svým způsobem dobrodružství, které samozřejmě může konzervativnějšímu člověku vadit. Proto máme i takříkajíc důchodcovské turnusy, které jsou pro lidi, kterým už vyloženě tahle nepředvídatelnost nesedí. Jezdí pak na zálohách a mají klid. Mám šedesátiletého kolegu, který si jezdí v klidu v Libni na žehličce, občas si vyjede třeba do Berouna a je spokojený. Tahle možnost je také výhodou nákladní dopravy. Já jsem kdysi dělal seznání také s šedesátiletým kolegou na elefantu a ten si stěžoval, že už toho má plný zuby. Noční, denní, spací šichta, úplně ho to ničilo a nikoho to nezajímalo.

Vy opravdu nemáte dělené směny?

Je jich úplné minimum, jsou to ty nejvíc dálkové šichty. U nás je to snad jediná směna a ta je s vectronem, kterého já ještě nemám, takže se mě to netýká. Těchto šichet je naprosté minimum hlavně proto, že tyhle vlaky se nedají přesně naplánovat, jezdí podle potřeby. Je proto lepší naplánovat třináctihodinovou směnu pro člověka, který za ten čas odveze, co se dá, a pak jde domů.

Strojvedoucí Andy CZ. Archiv Andyho CZ

Strojvedoucí Andy CZ. Archiv Andyho CZ

Nákladní vlaky jezdí kvůli kapacitě většinou v noci. To vám problém nedělá?

To je individuální. Jsou lidé, kteří vstanou ve tři ráno a jsou v pohodě. Ani mě to nevadí, teď jsem třeba měl tři noční za sebou, pak denní a pak zase noční. V noci se jezdí nádherně. Já bych řekl, že noční jsou více takové jezdící směny, ve dne je to většinou jen popojíždění s diesely na pracovních vlacích a podobně. Takže mě noční nevadí. Ale zase abyste mě špatně nepochopil: bohužel v posledních letech nám hlavně v PJ Praha nočních směn stále přibývá a když je jich už většina, začíná to být trošku otravné. Snažíme se bojovat za to, aby nám vrátili nějaké normální denní elektrické směny.

Nevadí vám, že když jdou ostatní na pivo, tak vy si balíte svačinu do práce?

Já po téhle pravidelnosti zatím netoužím. Mám o trochu více peněz, ale hlavní důvod je ten, že mě to baví a chci jezdit všechno. Mě hrozně baví, že nevím, co budu mít za čtyři pět dní za směnu.

Platí u vás rozdělení strojvedoucích na turnusové a letmo?

Ano, pořád se dělíme na turnusové a leťáky. Mladí kluci jsou obvykle leťáci. Já jsem leťák, takže se dozvím své směny jen na čtyři dny dopředu. Neznáme víkendy, neznáme svátky, prostě buď jdeme do práce, nebo ne.

Neznáte ani své služby na Vánoce?

Nevím, co budu dělat o Vánocích, nevím, co budu dělat na Silvestra, nevím nic. To kolegové v turnusech už to vědí. Leťáci jsou v plánování směn až na posledním místě, ale zase o svátcích není tolik práce a potřeba lidí také není taková jako obvykle. Výhodou leťáků je také možnost zavolat strojmistrovi a naplánovat si operativně volno na určitý den. Kdežto kolega v turnusu prostě musí jít, nebo si vzít dovolenou.

Každý si stěžuje na nedostatek strojvedoucích. Jak to máte s přesčasy?

Je jich hodně. U nás v Praze tedy ano. Zase kdybyste se jel zeptat do Budějovic, tak tam třeba přesčasy vůbec nedělají.

Čím to je?

Bohužel vedení, místo aby se zamyslelo nad tím, jak dostat kamiony na železnici, no nic…. Manažeři jsou pořád placení od hodiny, ale nikoliv od toho, kolik zakázek uzavřou. Kdyby nebylo na výplaty, tak rozřežou pár mašin, prodají nějaký barák a na prémie pro ně vždycky bude. Kdyby byli placení od zakázek, tak by se museli snažit. To je problém, který přetrvává desítky let. K tomu si rušíme nákladiště, vlečky, výpravčí. Zákazník si může snadno objednat kamiony a odvézt si to sám, než by čekal, až nějaký cargo přistaví pár vagonů na vlečku.

Můžeme tohle vůbec dát do rozhovoru?

Já myslím, že jo, je to můj osobní názor. Samozřejmě ČD Cargo se snaží, v posledních letech se hodně razí byznysový přístup k věci, ale rezerv je stále dost.

Třeba?

Železniční společnost nemůže vést kdejaký manažer, který dříve řídil třeba obchodní řetězec nebo automobilku. Máme třeba velký problém s lokomotivami. Je to furt stejné. Oni nevidí provozní a neprovozní lokomotivy. Jestliže dnes v depu stojí tři mašiny, protože jsou rozbité, dvě jsou na pravidelné údržbě a jedna nemá naftu, tak pro manažery jsou to pořád kusy, které jezdí. Což je nesmysl. Já když přijdu na směnu, tak mi strojmistr řekne: ´Máš tady bangli 179, ale prosímtě dávej pozor, je poslední, jinou už tady nemám´.

Není to i tím, že nejsou lidi v dílnách?

Nejsou, vůbec nejsou. My jezdíme do vršovického depa Českých drah, kde musíme jako ČD Cargo za všechno platit a ty poplatky se nabalují. Musíme mít týden dopředu objednaný vjezd do depa, platíme za každou lokomotivu, kterou tam necháme na jejich koleji stát byť třeba jen hodinu, platíme za to, že tam jezdíme zbrojit naftu, kterou tam mimochodem vozíme, a nejsou tam lidi. Mají tam tedy dost práce s tím udržet v provozu své vlastní mašiny pro osobní vlaky. A my tam přivezeme dvě bangle na banální opravu, jako třeba vyměnit hadičku, zavařit trubku, vyměnit brzdový špalky, a oni nám řeknou, že to bude nejdřív za týden, jestli vůbec. Když se takové mašiny nahromadí, tak se pak radši udělá konvoj a odvezou se do našich velkých dílen do Budějovic. Takže ty mašiny cestují kvůli hloupostem zbytečné stovky a tisíce kilometrů, kdy nic nevydělávají. Kde to jsme?

V Budějovicích ale také nejsou v dílnách lidi.

Kdo by to taky za ty peníze dělal? Jiné firmy za stejnou činnost zaplatí dvojnásobek, ne-li víc. Zejména automobilky.

Vás jako strojvedoucího neláká třeba zahraničí, Rakousko, Německo?

My jsme v naší skupině všichni německý antitalenti, i když jsme se německy ve škole učili. Mluvíme anglicky, milujeme angličtinu a hrozně nás mrzí, že jí tady nevyužijeme. Ale na zkoušky v němčině si zatím netroufáme. A za druhé, neuvažuji o tom i proto, že zatím nejezdím ani celou Českou republiku, takže mám stále co poznávat tady.

Kterou mašinu máte nejradši?

To je hrozně častá otázka, na kterou se mi hrozně těžko odpovídá. Kdybyste se zeptal před pěti lety, tak vystřelim 749 Bardotka. Bylo by to nekompromisní, ta mašina nás všechny okouzlila. Ale od doby, co jsem čichnul k elektrikám a dostal jsem se na nich k samostatné práci … když v nich sedím, tak si někdy říkám: je možné, že jsem skutečně tady? Je to pro mě splněný sen. Zrovna nedávno jsem jel s esem do Ševětína s měřícím vozem SŽDC. To byl zážitek, 300 kilometrů za směnu jen s mašinou a jedním vozem, úplná paráda. Ta pestrost práce je na cargu nejlepší. Bude to znít blbě, ale já se těším, až někde něco chcípne a já pro to třeba pojedu. Že bych si zkusil i ten osobák.

Chtěl byste zkusit i vectron?

Určitě, já myslím, že se na něj dostanu. Zhruba před půl rokem, když jsem dodělával esa, tak nám říkali, že nás na ně ženou trochu dřív, abychom se rozjezdili a pak šup na toho vectrona. Tak uvidíme.

Je mezi lidmi na železnici rivalita podle firemního trička?

U nás, lidí v provozu, tuhle rivalitu nevidím. Ať jede proti mně kdokoliv, tak zvedá ruku a zdraví mě. Stejně tak jsou všichni výpravčí kolegiální. Potřebuji si odskočit, udělat si kafe, nebo umýt se, vždy mám u nich tu možnost.

To jste mě navedl na otázku, která se hodně řeší v diskusích, jak je to u strojvedoucího s malou (nebo i jakoukoliv jinou) potřebou. Je na to nějaký manuál?

Máme to v nějaké příručce. V případě akutní potřeby si můžeme i na trati zastavit. Rozumím ale i případům, když se někdo vyčurá do petflašky. Veze lidi, je to nějaký expres, a strojvedoucí je chce dovézt včas. Protože když zastavíte, tak vám volá dispečer, průvodčí se ptá, co se děje, musíte psát hlášení a do toho se celý vlak dívá z oken. U nákladní dopravy je to jednodušší, už proto, že zastavujeme mnohem častěji. A jsme chlapi, takže není problém sjet rychle z mašiny a vyčurat se někde na ranžíru. V případě akutní potřeby prostě zavolám výpravčímu a domluvím se s ním, jestli něco jede za mnou, nebo mám dojet do stanice, kde mě vezme bokem. Je to o lidech, výpravčí jsou ochotní a domluva je vždy možná.

Nemáte kvůli natáčení videí z práce problémy s nadřízenými? Já bych tam z jejich hlediska viděl dva možné problémy: jestli vás to neruší od práce a jestli neodhalujete zákulisí firmy příliš?

Ano, to byla na začátku moje největší obava. Hrozně jsem se bál, ale řekl jsem si, že to zkusím. Znal jsem své přímé nadřízené, což jsou úžasní lidé; především díky nim máme nějaké znalosti. Ve chvíli, kdy jsem vydal první video, jsem vůbec netušil, jestli to bude průšvih, nebo budu moci pokračovat. A naštěstí nebyl. Sám jsem si především říkal, že to dělám v dobré víře a neporušuju předpisy. Nikdy třeba nekoukám za jízdy do kamery, jen mluvím a pořád se věnuji řízení. Pokud už někdo takový videa dělal, tak to dělal anonymně a nemluvil. Já jsem si řekl, že to udělám úplně otevřeně.

Co se stalo, když jste vydal první video?

Začali se o tom se mnou bavit strojmistři, přišel cvičný strojvedoucí a říkal, že je to super, že se mu to líbí.

Neriskujete, že si natočíte vlastní chybu?

Už se mi to i stalo. Druhý cvičný strojvedoucí, který tomu zas tak úplně nefandí, ale říká, že když to chci dělat, ať to dělám, přišel a upozornil mě na něco. Já se z toho poučím. Ale zároveň mám výhodu postprodukce, na finální verzi videa velmi dlouho pracuji. Aby to bylo poučné i zábavné. A dělal jsem to především s pocitem, že dělám na cargo spíše reklamu, a jestli mi to budou chtít zatrhnout, tak je to spíš pro ně minus. I kvůli té nejistotě jsem měl po prvním videu asi rok pauzu a pak jsem udělal další asi před čtyřmi měsíci.

Nepochválili vás tedy nakonec za reklamu?

Ano, nakonec přišel i pan Dědeček a požádal mě, abych udělal video přímo pro ně. A dostal jsem i velmi příjemný e-mail z generálního ředitelství. Dokonce mi zařídili oficiální povolení k této činnosti na mašině.

Je z toho i zajímavý příjem finanční?

Řekl bych, že youtube si zhruba financuje sám sobě ta videa. Mohl jsem si koupit lepší výbavu, jinak bych se na novou kameru asi vykašlal.

My jsme vlastně úplně pominuli důvod, proč to děláte?

Snažím se dělat videa a informovat o tom, co jsem sám v mládí vyhledával. Já jsem neměl žádného známého na mašině, ani ve škole žádná taková praxe nebyla, tak jsem pořád hledal videa na internetu, chtěl jsem vidět, jak se řídí mašina, vidět do zákulisí. Sám sobě jsem slíbil, že jestli se jednou na tu mašinu dostanu, tak to ostatním zprostředkuju. A taky mě hrozně baví něco vysvětlovat, jsem ukecanej.

Tagy Andy CZ rozhovory na konec roku strojvedoucí Top
209 komentářů