Národní technické muzeum získalo do sbírek nákladní vůz Wap na přepravu uhlí
Historie této řady vagónů sahá do 50. let minulého století. Veřejnost uvidí vůz během léta.
Společnost Coal Services ze skupiny Sev.en Energy věnovala Národnímu technickému muzeu nákladní vůz řady Wap. Umístěn je v expozici Železničního depozitáře NTM Chomutově, kam už si jej pracovníci muzea odvezli z komořanské úpravny uhlí.
O daru informovala firma v tiskové zprávě. Podle společnosti už tyto vozy běžně nejezdí a poslední šly do šrotu letos na jaře. Vůz z majetku společnosti Coal Services, který byl vybrán pro sbírku Národního technického muzea, byl vyroben v roce 1965 ve vagonce v Popradu už s pneumatickým ovládáním výsypných klapek, tedy jako řada „Wap“ a byl součástí dodávky pro ČSD.
Část této dodávky ale byla postoupena Severočeským hnědouhelným dolům, a tak se tento vůz stal jedním z asi tří stovek, které byly v těžebních společnostech na severu Čech využívány a jejichž provoz byl ukončen až v závěru roku 2020. Ve sbírce Národního technického muzea bude zastupovat nejstarší typ velkokapacitního výsypného vozu pro přepravu uhlí.
Jeden z posledních vozů tohoto typu
„Nesmíme zapomínat na to, že železnice vznikaly především pro přepravu zboží. Uhlí přitom patřilo k nejdůležitějším přepravovaným surovinám. V devatenáctém století vznikla celá řada železničních společností nebo přímo tratí především pro jeho dopravu. Společnost Coal Services byla jedním z posledních míst, kde byly vozy typu Wa a Wap ještě v provozu. Z informací, které máme k dispozici, je ještě posledních několik kusů těchto nákladních vozů v Mělníce, ale jinde už byly vyřazeny a většinou zlikvidovány. Také proto máme velkou radost, že se nám jej podařilo získat do našich sbírek,“ uvedl Michal Novotný, ředitel Železničního muzea Národního technického muzea.
Nákladní vůz není prvním exponátem ze šachty, který se dostal do sbírek Národního technického muzea. Už v roce 2005 získalo důlní odklizovou lokomotivu typu 900 BS 200, která stávala před závodem Hrabák. „Těžba uhlí stála od konce devatenáctého století za prosperitou celého našeho regionu. Je součástí naší historie a nemělo by se na tento fakt zapomínat. Podporujeme proto technická muzea a snažíme se v jejich sbírkách uchovat to nejzajímavější z technického vybavení, které jsme ve skupině používali,“ konstatoval generální ředitel společnosti Coal Services Petr Lenc. Muzejní sbírku rozšíří například i vyřazený zvon pro elektrické lokomotivy či mechanické návěstidlo z první republiky, které Coal Services k nákladnímu vozu přidala.
Historie vozu sahá do 50. let
Nákladní vůz bude vystaven zatím bez oprav během prázdnin. Vznik tohoto typu nákladních vozů sahá do padesátých let. Od počátku železnic až do této doby se uhlí přepravovalo v železničních vozech s plochou podlahou a rovnými svislými stěnami. Jejich vykládání se provádělo většinou ručně nebo za pomoci speciálních zařízení, která ale byla nákladná na pořízení i na údržbu.
Samovýsypné vozy, které začaly vznikat na začátku dvacátého století, byly proti běžným nákladním vozům drahé a ve větším měřítku se proto neujaly. To se změnilo až po druhé světové válce, kdy mnohonásobně vzrostly požadavky na přepravu uhlí. Vznikl tak nový, čtyřnápravový velkokapacitní vůz s podlahou ve tvaru písmene „W“ a bočními výsypnými klapkami. Byl určen pouze pro přepravu uhlí a koksu. Měl ložný objem 75 m³, uvezl 54 tun a měl maximální, tehdy pro nákladní dopravu standardní rychlost 80 km/hod.
Vyráběla ho původně vagonka ve Studénce mezi roky 1952 až 1956. Poté, co byl vůz zmodernizován, přestěhovala se jeho výroba na Slovensko. Nejprve do Martina, následně do vagonky v Popradu, kde bylo v letech 1963–1966 vyrobeno největší množství těchto vozů. Ještě v průběhu výroby v Martině byl vůz znovu vylepšen a k ručnímu ovládání klapek se přidalo i ovládání pneumatické. Vozům s pneumatickým ovládáním výsypných klapek bylo označení „Wa“ doplněno na „Wap“. V sedmdesátých letech začaly být vozy označovány podle mezinárodních pravidel řadou „Fall“. Mezi roky 1952 až 1966 se vozů řad „Wa“ a „Wap“ vyrobilo kolem pěti tisíc. Nejvíce jich bylo dodáno ČSD, část jich připadla i Ostravsko-karvinským a Severočeským hnědouhelným dolům.