Reportáže Železnice Zprávy

Šachový vlak, den třetí: První remíza, horko v Bratislavě a federální neporozumění

Šachový vlak. Autor: České dráhy
Šachový vlak. Autor: České dráhy

Zážitky z Šachového vlaku zaznamenává pro deník Zdopravy.cz předseda představenstva hotelové sítě EA Hotels a vášnivý šachista Josef Bára

Dnes nás čeká nejkratší vlaková etapa z Trenčína do Bratislavy, zhruba 130 km, a to stačí na jednu soutěžní partii.

Při pohledu z okna registruji mlhu, která by se dala krájet. Vždy si kladu dotaz, jestli je mlha způsobená tím, že je teplota vzduchu výrazně nižší než teplota půdy a sám se podivím nad tím, proč jsem to ještě nehledal na Googlu. Pak si vzpomenu na termín Google idiocie z jedné přednášky prof. Beneše a ukládám si otázku v hlavě zase na někdy. Bez Googlu.

Po cestě na nádraží, které je opravdu kousek od hotelu, procházím kolem nádražího bistra. Místní chlapi už tam do sebe ládují borovičky. Po dvou panácích borovičky v půl deváté ráno bych sám nedošel ani zbytek cesty na nádraží.

Slovenské hotely v Trenčíně mají zvláštní zvyk vybírat osobní doklady k registraci a pak je vracet po několika hodinách. Konkrétně to pak znamená, že volají různě z hotelů, kdo tam nechal doklady, a už se odhlásil z ubytování. Trocha adrenalinu pro zúčastněné. Vlak nečeká. Mám podobnou zkušenost z Bulharska. Letadlo taky nečeká.

Zjišťuji, že hraji s panem Syslem, to na Holanďana nevypadá. Soupeř ratingově silnější, hraji
černými. Hrajeme francouzskou. Získávám pěšce, druhého pěšce a mám výrazně lepší čas. Soupeř nabízí remízu, ale s desetivteřinovou bonifikací stejně na
čas vyhrát nejde. Zatím odmítám. Přichází druhá nabídka. Mám o dva pěšce víc, ale moc daleko od pole proměny, narozdíl od soupeře. Nabídku přijímám a zkoušíme partii nesoutěžně dohrát. Byla to opravdu remíza.

Přijíždíme do Bratislavy, teplota 25 stupňů, je mi vedro i v triku s krátkým rukávem. Podél Dunaje jezdí celá rodinná procesí na kolech.

Je teprve poledne, mám chuť si jít zaplavat. Bratislavská padesátka je jen tři kilometry od hotelu, půjdu pěšky.

Po návratu vyrážíme opět s Michalem a Vojtou do města. Kešky už nalovili, můžeme se jít projít a hledat místo na večeři. Prvně v životě obcházím Prezidentský palác a vidím krásné zahrady. Dojdeme až na Náměstí svobody, je ze všech stran obklopené budovami a má úctyhodné rozměry 200×200 m. Volíme restauraci nedaleko. Láká mě nabídka lokšů. Nabídka pěkná, lokše však již nejsou. Objednávám si zelňač
ku, servírka nerozumí. “Zemiakovu polievku?” Hrajeme československý ping-pong, až Michalovi dojde trpělivost a objednává za mě kapustnicu. Servírka pak objednává bez jazykových problémů stůl vedle s německy mluvícím osazenstvem. Smutný federální příběh, u mladých lidí si neobjednáte zelňačku, Krautensuppe ano. Na konci jídelního lístku mají uvedeno, že v roce 1844 zde sepsal Janko Matúška text, který je současnou národní hymnou.

Jdu se, už sám, projít do Starého města, je tu živo. Velký kontrast oproti Trenčínu.

Přicházím na pokoj, dívám se, s kým hraji zítra. Opět holandská vlajka. Ještě mi volá kolega z klubu Robert se slovy “Kdybys hrál Open turnaj v Nizozemsku, nebudeš mít tolik holandských soupeřů, jako tady”. Má asi pravdu.

Zítra do Lednice.

Josef Bára

O Šachovém vlaku.

Den první. Den druhý.

1 komentář

Klikněte pro vložení komentáře
  • Pane Báro, čtu váš seriál rád, ale máte zajímavá měřítka. Vidíte potíž v tom, že mladí Slováci nevědí co je zelňačka, ale nevadí vám, že vy nevíte jak se zelňačka řekne slovensky.

    PS Německy je to bez „en“, takže jen Krautsuppe.