Reportáže Železnice

Šachový vlak, den druhý: Odjezd z Olomouce, první bod a výměna lokomotivy

Šachový vlak. Autor: České dráhy
Šachový vlak. Autor: České dráhy

Zážitky z Šachového vlaku zaznamenává pro deník Zdopravy.cz předseda představenstva hotelové sítě EA Hotels a vášnivý šachista Josef Bára

Ráno vstávám brzy jako obvykle. Jdu si zaplavat a olomoucká padesátka je hned vedle hotelu. Ale ouvej, o víkendu otevírají až v 9 hodin, s láskou vzpomenu na Podolí. Každý den od šesti hodin. Naštěstí Šachový vlak prvně ve své historii odjíždí o hodinu později. Jdu tak plavat po lehké snídani a ranní kilometr plavu v tempu, který moje trenérka Kačka vždy komentuje slovy “Plaveš jak na dovolené”.

Pro cestu na nádraží volím tentokrát taxi a dozvídám se něco o životě taxikářů v Olomouci. Řidič si rozhodně nestěžuje. Nejzajímavější a poměrně obvyklé cesty má na letiště do Vídně.

Vlak odjíždí v 11 hodin; dva spoluhráči mi říkají, že jsou na nádraží už přes hodinu, neboť vlak přece vždy v historii odjížděl v 10 hodin. Rychle to počítám: sedmý ročník, druhý den, jednatřicekrát to platilo, po dvaatřicáté nikoliv.

Po prvním dni je ještě devatenáct hráčů bez bodové ztráty. Já hraji dnešní první partii s Rumunkou Cristinou. Pochází z Transylvánie, bydlí v Londýně, přítele má z Francie, mluví rumunsky, anglicky, francouzsky, španělsky a trochu italsky. V šachové hře je naštěstí zběhlá méně než ve znalosti jazyků a mohu si tak připsat první bod.

Ve druhé dnešní partii opět Holanďan. Koukám do startovní listiny, Holanďanů je v turnaji dvacet procent, jako soupeře je mám výrazně nad průměrem. Ve francouzské obraně chybuji a ztrácím už třetí bod. Asi přebukuji prosincové letenky z Amsterodamu do Bukurešti.

V Půchově stojíme relativně dlouho a tak se ptám vlakušky, kdy pojedeme dál. Odpovídá, že měníme lokomotivu. Vzpomínám si na anekdotu, jak zastaví vlak na Sibiři a cestující se ptají, co se děje. “Měníme lokomotivu,” po několika stejných otázkách a odpovědích přijde odpověď: “Lokomotivu jsme vyměnili. Za vodku.”

Přesně na čas přijíždíme do Trenčína. Město, které zná hodně Čechů z průjezdu po dálnici do Tater, ale málokdo zde zastaví. Na Hradě jsem už byl a tak se přidávám k Michalovi, který v každém městě loví kešky, a Vojtovi. Na cestu se posilujeme výtečnými brynzovými haluškami. Musím uznat, že při hledání kešek poznávám město i z neobvyklé perspektivy. Hrabeme se v hradební zdi, hledáme v pouhém metru vysokém prostoru, dojde i na Cintorín hrdinov.
Dozvídám se i zajímavost, v Čechách je keška, která se Vám otevře pouze při zadání správné kombinace tahů do matu. Funguje to jako magnetický zámek.

Po dnešním hracím dni jsou bez bodové ztráty už jen dva hráči a nastoupí třetí den proti sobě, jinými slovy, zítra už nemusí být stoprocentní nikdo.

Ráno do Bratislavy, odjezd v obvyklých deset hodin.

Josef Bára

O Šachovém vlaku
Den první