Reportáže Železnice Zprávy

Šachový vlak, den čtvrtý: Zmeškaný odjezd v Bratislavě, dvě vidličky a kolující láhev

Šachový vlak. Autor: Josef Bára
Šachový vlak. Autor: Josef Bára

Zážitky nejen z Šachového vlaku zaznamenává pro deník Zdopravy.cz předseda představenstva hotelové sítě EA Hotels a vášnivý šachista Josef Bára

V Bratislavě vstávám opět do mlhavého rána. Vzpomínám si, jak mě někdy před třemi lety v tomto hotelu probudila ráno pokojská. I dnes vešla do pokoje, když jsem byl ve sprše. Management se za ta léta asi nevyměnil, jinak si to neumím vysvětlit. Na recepci se ptám, odkud jezdí tramvaj dvojka. Recepční mi chce složitě něco vysvětlovat, loučím se tedy se slovy, že to najdu. Do hotelu jsem jel včera autem a jelikož si má hlava občas žije svým životem, tak mi až na zastávce došlo, že pokud cesta z nádraží je dvojkou a osmičkou, nazpět to musí být obráceně. Trochu mě ještě znejistí Anička, která tvrdí, že včera rozhodně nepřestupovala, ale další přicházející šachisté mě utvrzují v tom, že mám pravdu.

Vyjíždíme ze stanice Nové Mesto. Po chvíli volá organizátorům Clive Wismayer, že na nádraží přijel pozdě. Organizátoři posléze zjišťují, že nejen pozdě, ale i na jiné nádraží. Hlavní bratislavské nádraží je naštěstí na naší cestě a tak se kromě toho, že Clive prohrává první dnešní partii kontumačně, nestalo vlastně nic. Hlavou mi prolétne starší vzpomínka ze Šachového vlaku, kdy při krátké zastávce v Žilině ujel vlak několika francouzským kolegům, kteří jej dohnali taxíkem v Čadci.

Svou první dnešní partii hraji s Marike z Nizozemska. Snažím se prosadit rychlou hrou, ale vypadá to, že zase nemám svůj den. Zkouším ještě hrát na remízu, když najednou vidím matovou hrozbu, kterou soupeřka přehlíží. Je to za plný bod bez ztráty kytičky. Ve druhé partii hraji anglickou s panem Pavlíčkem, ELO přes 2000. Soupeř mě tlačí do kouta, ale přehlíží vidličku a já získávám věž. Mám z toho takovou radost, že následně vidličku se šachem sám přehlížím a hraji nemožný tah. Naštěstí podle pravidel turnaje v Šachovém vlaku nemožný tah neprohrává a z vyhrané pozice je tak jen remíza. Asi spravedlivá. Dnes tedy úspěšnost 75 procent. Poslední den musím uhrát sto procent, jen malý manager má malé cíle.

Na nádraží v Břeclavi, kde na nás čekají autobusy s odvozem do Lednice si chci koupit noviny. Daří se mi to asi po pěti minutách, neboť přede mnou stojící, německy hovořící dáma se rozhodla, že koupí cigarety na dva roky dopředu, pravděpodobně i pro celou rodinu. Vše chce v celých kartonech.

Lednice je od Břeclavi kousek. Těším se na procházku do parku. Je pondělí, nádherné počasí. Zámek je zavřený, ale pro zájemce domluvili organizátoři mimořádné prohlídky. Jdu se projít k minaretu. Přichází Vojta s nabídkou prohlídky vinného sklepa ve Valticích s ochutnávkou. Výborný nápad, celkem Vojta uloví jedenáct lidí, nakonec nás odjíždí deset. Přes původní proklamace, že do Valtic půjdeme pěšky jedeme všichni autobusem. Vinař je upovídaný, muž na svém místě. Ochutnáváme deset vzorků a utíkáme na poslední autobus zpět do Lednice, další jede až v pět ráno.Vojta, který má sám vinice se projevuje jako barbar, neboť na zastávce autobusu otevírá zakoupenou láhev vína a nechává kolovat. S díky odmítám.

Vcházím do hotelu, lobby je plné holandských šachistů, kteří obklopují jednu šachovnici. Přemýšlím, že bych se na chvíli přidal, ale vidina polštáře je lákavější. Rychle přečtu poslední volební průzkumy a tweet Kalouska, že kartářka možná bude vědět líp. Poslední troje volby mě minuly, termíny byly shodné se Šachovým vlakem. Letos svou občanskou povinnost naplním.

Zítra zpět do Prahy.

Josef Bára

O Šachovém vlaku

Den první. Den druhý. Den třetí.