Infrastruktura Železnice Zprávy

Drážní úřad začne kontrolovat dřeviny u tratí, nejprve prověří zeleň na koridorech

Vichřice znamenají pro českou železnici především problém s popadanými stromy, do některých mohou některé vlaky narazit. Snímek z roku 2015 a nehody u Brantic. Foto: Drážní inspekce
Vichřice znamenají pro českou železnici především problém s popadanými stromy, do některých mohou některé vlaky narazit. Snímek z roku 2015 a nehody u Brantic. Foto: Drážní inspekce

Drážní úřad se poprvé ve větší míře zaměří na dřeviny kolem tratí. Vedení úřadu vyšle kontrolory nejprve na koridory, následovat budou další celostátní tratě. Ještě letos vytipují úředníci na koridorech nejhorší úseky a provedou na nich státní dozor. „Kvůli vysoké rychlosti mohou být případné následky srážky se stromem velmi fatální. Proto se na tyto tratě zaměříme nejdříve,“ uvedl ředitel Drážního úřadu Jiří Kolář.

Důvodem nejnovější počinu DÚ je podle něj dlouhodobě neutěšený stav v ochranném pásmu dráhy. „Nutnost takového kroku potvrzuje mimo jiné i nedávná vichřice Herwart, která zapříčinila pád přibližně 200 stromů a způsobila podle SŽDC škody na železnici přibližně za 11 milionů korun. Kontroly budou probíhat formou státního dozoru a také spolupráce se správcem kolejí,“ doplnil Kolář. Postupně mají kontrolou projít všechny tratě, což při malém počtu zaměstnanců Drážního úřadu (113, z toho oprávnění pro výkon státního dozoru má zhruba polovina) bude zřejmě několikaletý proces.

Cílem bude dostat ochranné pásmo drah do takového stavu, který zajistí bezpečný provoz i ve špatných povětrnostních podmínkách. O vyčištění obvodu dráhy a výrazné ošetření ochranného pásma začal Kolář usilovat ještě jako šéf Správy železniční dopravní cesty už v roce 2014. Tím po několika desetiletích téma rozvířil, když předtím se šedesátimetrové ochranné pásmo (na obě strany od osy koleje) od ukončení parního provozu v podstatě nechávalo zarůstat.

Železničáři ale až do letoška řešili kompetenční spor s orgány ochrany životního prostředí, když proti sobě stály ustanovení drážního zákona a zákona o ochraně přírody a krajiny. Rozpor vyřešila novela, která platí od letošní dubna. Provozovatel dráhy může díky ní v případě ohrožení provozu kácet rovnou, aniž by žádal o speciální povolení. O záměru ale „zelené“ orgány dopředu informuje.

Podobně to platí například u energetické sítě. „Ochranné pásmo drah je dlouhodobě podhodnocováno, de facto údržba zeleně v něm byla špatná už za minulého režimu. Přitom se tam nesmí nacházet nic, co by ohrožovalo bezpečný provoz dráhy a drážní dopravy. Takové překážky musí být odstraněny a vlastníci pozemků to musí strpět,“ doplnil mluvčí DÚ Martin Novák. Podle něj přitom nejde o to zcela ochranné pásmo „vyholit“, železničáře především zajímá užší třicetimetrový pás, který je z hlediska možného pádu stromů nejrizikovější.

5 komentářů

Klikni pro vložení komentáře
  • Šedesátimetrový pás bez lesa je totální nesmysl. Mimochodem na jednom místě dnes z historických důvodů existuje, tak si to můžete prohlédnout na ortofotkách – je to národní přírodní památka Váté písky mezi stanicemi Rohatec a Bzenec přívoz. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1t%C3%A9_p%C3%ADsky_u_Bzence

    Ale odstupňovat přípustnou výšku stromů podle vzdálenosti od nejbližší koleje (například max. výška stromu = 2/3 vzdálenosti od koleje) korigovaná svažitostí terénu, to dává smysl, a podle mě by to ani nijak zásadně neomezovalo práva vlastníků pozemků kolem trati. Parní lokomotivy už dnes běžně nejezdí, takže bezlesí netřeba.

    • Šedesátimetrový pás většinou není nesmysl (resp. „jak kde“): dokud fungovala parní trakce a příkopy i takzvané úhorky na jaře vyhořely, nic vysokého v nich za rok či dva nestačilo vyrůst – a nikomu to tenkrát nepřipadalo divné či nepřípustné. Mladí to ale nepamatují a staří zapomínají, a protože po ukončení parního provozu nikdo nechtěl přiznat, že co dříve zajistily jiskry z parních lokomotiv, bude muset někdo dělat nějakým náhradním způsobem za ně (a ne zcela levně), tak jsme teď po cca 35 letech tam, kde jsme, a nakumulovanou neúdržbu ochranného pásma dráhy bude třeba konečně (nákladně) řešit.

      Mě ale mnohem víc zaráží, jak se SŽDC stále (= i nyní) staví laxně k povolování staveb v ochranném pásmu dráhy (např. i plot okolo pozemku je stavbou): ty sice na trať nespadnou, ale často překážejí ve výhledu na trať a výrazně tak zhoršují rozhledové poměry na přejezdech: a kvůli zachování aspoň jakési bezpečnosti to pak vyvolává trvalá omezování rychlosti jízd vlaků přes přejezdy – a to přitom nikomu (ani Kolářovi) zjevně příliš nevadí …

    • Železničář v Důchodu:
      No problém je v tom že těch 60m je i dost v momentě kdy stromy mají tak 40m (podle komína u nás v pivovaru), prostě nestíhají dorůstat. Obávám se že jestli se toho zhostí nějaký hyperaktivní úředník tak nechá pokácet všechno včetně sadů, plantáží vánočních stromků a porostu pod úrovní náspu, tedy takových co trať neohrožují. Když se do toho totiž před nedávnem pustili silničáři tak to dopadlo fiaskem, veřejným pohoršením a zase o toho upustili. Ale zase to potom vedlo k tomu že si lidi existenci alejí uvědomili.

      Mne spíše zaráží že SŽDC toleruje akáty a spol na náspech a takové porosty kde větve narážejí do vlaků, které jsou tím jediným co udržuje „tunel“ lesem.

      Myslím že vhodnějším řešením je, i pro pitomost lidí, v zastavěném území a na jeho okraji, nechávat přejezdy bez závor. Ještě je asi problém i v tom že na plot se běžně nějaké povolení moc nevyžaduje, možná ani ohlášení, nebo se nad tím prostě jen mávne rukou. A je otázka jestli chceme stát a úředníky co lezou do všeho, tedy i do plotů a kadibudek, nebo aby nechali lidi alespoň trochu žít.

      Na údržbu by myslím bylo nejlepší to jeden rok pokácet a posekat (eventuálně i provést vypalování) a pak to nechat spásat. Různá CHKO a přírodní památky jsou udržována stády koz a ovcí, tady by to šlo asi taky. I na vlaky by se dala ta zvířata naučit.

      Jinak:
      Myslím že by ty pásy nemusely být z biologického hlediska zlý nápad, nějaké relativně bezzásahové louky nám v republice často chybí. Pokud se v pásu nechají občas menší soliterní stromy a křoviny, pak může vzniknout zajímavý biotop. Ale je třeba samozřejmě postupovat tak aby se našlo vhodné řešení z pohledu jak drah, tak majitelů pozemků, zde bych možná větší problém než se soukromými osobami viděl s firmami a zejména státními. Vzhledem k aparátu kterým SŽDC disponuje by mohla například pomoci se směnou pozemků nebo nalezením kupce pro dřevo a vyřízením změny účelu pozemku. Hlavně by se před samotným kácením měl kontaktovat majitel a na toto jej upozornit, je tu šance že o tom lidi ani neví že nějaké takové pásmo existuje.

      Jak se nám pomalu vrací a transformuje společnost do přirozeného stavu, tak budeme muset pomalu začít řešit věci naposledy řešen za první republiky. Krávy už nebývají jenom v kravínech a na horách, koně také ne, pozemky jsou zase ve vlastnictví soukromých osob a podniků, takže bude třeba s nimi pokud možno slušně jednat… Je tu hodně věcí které se musí lidi a úředníci znova naučit.

  • Ať si majitel pozemku nechá stromy v ochranném pásmu, ale pak správci trati a dopravci nahradí všechny náklady které vznikli tím že jeho strom zablokoval trať a to včetně výjezdu hasičů.

    • A když nedej bože spadne strom přímo na vlak a zraní (v tom horším případě zabije) lidi, tak co? Raději vykácet rovnou.

Newsletter

Partneři


Konference Doprava 2018

Výběr editora