Infrastruktura Komentáře Silnice Stavebnictví

50 let českých dálnic: Staví se stejně rychle jako za komunistů

Dálnice D1, foto: Ministerstvo dopravy
Dálnice D1, foto: Ministerstvo dopravy

České dálnice slaví v těchto dnech malé jubileum. Od zahájení budování dnešní dálniční sítě uplynulo přesně padesát let, když na vůbec prvním úseku dělníci poprvé kopli 8. září 1967 (nepočítáme protektorátní začátky a těsně poválečné pokusy). Bylo to mezi Prahou a Mirošovicemi, kilometrovník v bodě nula byl poklepán na Spořilově.

Dnes má Česká republika zhruba 1260 kilometrů dálnic, dalších asi 800 kilometrů k dobudování páteřní sítě chybí. Otázkou je, zda mají Češi důvod k oslavě nebo spíše k pláči. Průměrné tempo zprovozňování nových dálnic je 25 kilometrů ročně. Téměř stejné číslo vychází i při rozdělení epoch na předrevoluční a porevoluční. Za 22 let výstavby za totality se postavilo a otevřelo 553 kilometrů dálnic (včetně R). Pokud bychom navíc do výpočtu zahrnuli až období od první otvíračky v roce 1971, vyjdou v průměru lépe totalitní léta. Například v Rakousku je to podle hrubého výpočtu a s výhradou jiné historie (a už v podstatě dokončené sítě – nikam se tedy už nespěchá) skoro 40 kilometrů ročně.

V posledních letech je přitom tuzemské tempo výrazně podprůměrné. Předloni se motoristé dočkali pouze pěti nových kilometrů, loni dvanácti kilometrů D8, letos půjde v souhrnu o zhruba 17 kilometrů na D11, D3 a D4. Rekordní byla naopak léta 1980 a 2006 se 78 novými kilometry. Čísla vycházejí ze statistik Ředitelství silnic a dálnic, čerpali jsme se i ze serveru ceskedalnice.cz.

Profesor Petr Moos z dopravní fakulty ČVUT vidí dva zásadní důvody pomalého tempa výstavby českých dálnic: absenci koncepce a nejisté finance. „Výstavba bohužel není plynulá, rezortu dopravu chybí fungující strategie. Podepsaly se na tom i časté personální výměny, každý nový tým má jinou představu, takže se koncepce stále mění,“ řekl Moos deníku Zdopravy.cz.

Za zásadní přitom nepovažuje často zmiňované potíže se zdlouhavými procesy, jako EIA, územní či stavební řízení a související střety s ekology. Pokud by podle Moose na ministerstvu dopravy existovala jasná strategie, dávno by – i přes zdlouhavou přípravu – existoval zásobník staveb, který by se z jedné strany postupně plnil a z druhé by z něj investoři odebírali akce k realizaci.

Druhým problémem je každoroční handrkování o rozpočet fondu dopravy, takže dopravní infrastruktura nemá zajištěný dlouhodobý a předvídatelný příjem. Deník Zdopravy.cz tento týden jako první informoval o osekání příjmů fondu na příští rok ve srovnání s letoškem o 11 miliard. Podle Moose je navíc tuzemské budování příliš závislé na evropských fondech, bez nich by situace byla mnohem horší.

Dálnice D1 přitom není ani po 50 letech hotová. Po jejím přesměrování na sever Moravy jí k úplnému dokončení všech 377 kilometrů chybí 24 kilometrů u Přerova. Čtrnáct kilometrů mezi Přerovem a Lipníkem nad Bečvou se otevře příští rok, úsek Říkovice – Přerov se ale ještě nezačal ani stavět (očekávaný termín zahájení je příští rok). K nejdelším chybějícím větvím základní sítě pak patří například i jihočeská D3 nebo D35 jako alternativní spojnice Čech a Moravy. Tristní je ale zejména skutečnost, že po 28 letech od pádu železné opony nemá Česká republika dálniční spojení s Rakouskem.

4 komentáře

Klikněte pro vložení komentáře
  • Vtipný postřeh. 🙂 Ale 800 je strašně moc, není to spíš tak půlka?

  • Není kam spěchat. Tristní je zejména skutečnost, že se to dálniční šílenství vůbec spustilo, na dálkovou dopravu a přepravu by mohla být železnice dostačující.

    • To by nesměl tuneldědek tehdá říct, že se koridory budou jen modernizovat na 160km/h a to ještě ne všude. Už dávno měla být 200km/h směr Budějovice / Liberec / Ostrava a 300+km/h Praha-Brno->SK/A / Plzeň / Ústín->DE
      Pak by se dalo říct, že by tu železnice mohla něco zastoupit.

    • To určitě, zejména pro důchodce jako vy, kteří mají na všechno spoustu času.